Vyberte stránku

Recepty inspirované českou přírodou Vladimíry Ludkové

Spoustu dobrot si můžeme připravit z toho, co roste kolem. To netřeba národu houbařů říkat. Ale sbírá z vás někdo jidášovo ucho? V obchodě za něj zaplatíte nesmyslné peníze, ale přitom si ho najdete sami na černém bezu, a ten roste všude. Mám ho nejraději čerstvé, a protože roste i v zimě, bývají bezy na okraji polí mým častým vycházkovým cílem v čase, kdy se člověku ven příliš nechce. Jen ho na hodinu namočím do vody, pak nakrájím na kousky a vložím do již bublající omáčky k masu a ještě krátce provařím, osobně mám ráda smetanové, ale sluší mu i kokosové mléko a pálivé koření.

Další stálicí mého vaření jsou na jaře rostoucí rostliny. S kopřivou jsem neuspěla, ale na bršlici kozí noze si všichni rádi pochutnají v kombinaci s palačinkami naslano. A jestli je něco opravdový plevel, tak právě bršlice, kterou si díky fialovému stonku specifického kozího tvaru nespletete. Připravte ji jako špenát, můžete přidat nastrouhaný sýr a zabalte do palačinky.

A do třetice jsou to mirabelky, které během léta dozrávají bez povšimnutí sběračů kolem cest všech vašich výletů. Maximálně se o ně poperete s vosami, ty vědí, jaká je to dobrota. Krátce povařené žluté plody dochucené medem a třeba zázvorem jsou úžasným doplňkem snídaňové ovesné kaše.