Obrana Marka Ebena
aneb kdo nemá smysl pro humor

Herce, moderátora, baviče a muzikanta Marka Ebena netřeba dlouze představovat. Jeho osobnost svým nekonfliktním vystupováním na veřejnosti již desítky let obrušuje hrany. Snaží se diváky všech možných chutí spíše pobavit, a to

i tam, kde je společnost opravdu ostře rozdělená. A tak si v na karlovarském festivalu dovolil vtipné přirovnání při uvedení filmu Žert, natočeného podle knihy Milana Kundery.

„Film je o svazácích. A zatímco se tehdy hlídala vedoucí úloha strany, dnes se hlídá politická korektnost,“ prohlásil oblíbený moderátor a herec.

Čas trhl oponou a v poslední době dokonce i těmi dosud nejpevnějšími dogmaty nebo i respektem k nejznámějším

osobnostem. Nikdo samozřejmě není nekritizovatelný, stalo se tak i u tradičně uhlazeného gentlemana. Je tedy více než pozoruhodné zapátrat po důvodech.

Eben si dovolil v nadsázce srovnat někdejší svazáky střežící vedoucí úlohu strany s dnešními hlídači politické korektnosti. Od některých komentátorů se mu dostalo vícero odmítavých reakcí, od nepochopení až po tvrdě vulgární odsudky na sociálních sítích.

Jde o tradiční zakejhání potrefených hus. Srovnávat před a polistopadovou dobu je podle těchto propagátorů právě

oné politické korektnosti asi minimálně mylné. Všichni víme, že vyznavači dogmat podléhají iluzi, že jejich neměnný

myšlenkový svět přežívá generace. Proto se pak staví na zadní, když se jejich ideologická berlička setká s kritikou či dokonce vtipem.

Ebenovi kritici tvrdí, že dnes nemáme vězně politické korektnosti, zatímco „za komančů“ se za kritiku strany zavíralo. To je však nepochopení situace. Právě dogmatismus – ať má jakoukoli podobu a pohnutky – se dříve nebo později

stane klackem na kohokoli. Každé neměnné myšlenkové schéma musí být chtě nechtě rozbito, protože život je barevný, v dnešní době stále více.

Neexistuje lepší recept na řešení názorových sporů a tím i k boření bariér ve společnosti, než absolutní respekt ke svobodě slova. Oba dva proudy – dogmatický i antidogmatický – jsou legitimní, pokud nevolají k „zostřenému třídnímu boji“ a ke kriminalizaci. Oba jsou též důkazem oné svobody, protože kdyby zněl jen jeden, je svoboda téměř pryč.

Češi mají v povaze dělat si srandu ze všeho a ze všech. Stejně tak kritizují, diskutují, hádají se o fotbale, historii či politice. Omezit, či dokonce vzít jim tuto svobodu by znamenalo ztrátu naší identity.

Ano, zatím se Marek Eben stal terčem „pouze“ na sociálních sítích, kde mu mnozí vyznavači politické korektnosti nevybíravými a vulgárními slovy poněkud znepříjemnili život. Neukázali však bezděčně to své protivné „svazáctví“, o kterém právě Žert je? Jejich nedůtklivá a nenávistná reakce je dost přesvědčivým důkazem. Jsem přesvědčen, že vtip se smí a má dělat téměř ze všeho.

Dovolím si souhlasit s jedním mistrným komikem, představitelem Mr. Beana Rowanem Atkinsonem, který prohlásil: „Ve správné svobodné společnosti by mělo být rozhodně dovoleno vtipkovat úplně o všem.“ Není co dodat.

Ondřej Gros, starosta Prahy 8