Jitka Márová

Pracuji jako koordinátorka vzdělávání zdravotnických pracovníků a také jsem místopředsedkyní představenstva bytového družstva.

Svůj volný čas věnuji psům. Kynologie, kterou také nyní studuji na vysoké škole, je mojí velkou láskou už od dětství. Kromě mé nejoblíbenější sportovní kynologie mám ráda jakoukoli aktivitu se psy. Ať už se jedná o různé sporty, kterých je v dnešní době pestrá škála, tak i hry a hlavolamy a v neposlední řadě výlety zajímavou přírodou, na kterých si skvěle odpočinu. Abychom si mohli bezstarostně užívat psí přítomnost, musíme nejprve našeho parťáka vychovat a pro jeho bezpečnost i bezproblémové soužití s okolím alespoň základně vycvičit. Samozřejmostí by mělo být přivolání, zastavování před silnicí, těsné následování majitele (nemusí se jednat přímo o chůzi u nohy) a pár dalších základních povelů. S ovladatelným psem je jednodušší život, pohyb po městě a cestování. Také naše okolí určitě ocení poslušného psa, a to bez ohledu na jeho velikost.

Univerzální pravidlo, jak na to, sice neexistuje, ale je možné si osvojit alespoň několik základních, které vám usnadní začátky:

· psa učíme poslušnosti od prvního dne, kdy jej máme. Náročnost zvyšujeme postupně,

· pochvalou nešetříme a víme, že s pamlsky se učí jednodušeji a rychleji. Odbouráváme je pak postupně, až bude pes zvládat vše, co potřebujeme,

· snažíme se být srozumitelní a také zajímavější, než vše ostatní. Tím si udržíme pozornost psa,

· necvičíme psa, když jsme naštvaní, to se raději jen projdeme venku nebo si pohrajeme třeba s míčkem,

· když psovi něco nejde, zkusíme mu to vysvětlit jiným způsobem. Naopak, když se mu něco povede a pochopí, výcvik ukončíme tímto pozitivním zážitkem,

· není pravdou, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“, psi se rádi učí nové věci v každém věku.

Učený z nebe nespadl, a proto je vhodné navštívit nějaké psí cvičiště, kde pořádají kurzy psí poslušnosti pro začátečníky. Rádi vám poradí a váš mazlíček si tam najde kamarády. I já jsem mnoho let působila, jako instruktorka v kynologickém klubu a do své skupiny jsem si vybírala zejména malé psy. Ti jsou podceňovaní, ale naučí se srovnatelné množství povelů, jako ti velcí, od kterých se to očekává. Radovala jsem se společně s jejich majiteli, kteří byli příjemně překvapeni, co ten jejich „gaučák“ dovede.

Já sama mám belgického grifonka Ozzyho (Barnabáš Megavampír), který je sice tělem malý, ale duší velký sportovec. Druhou parťačkou je mi kříženka německého ovčáka Lara, která má odvážné srdce a rychlé nohy. A

co se mi na pejskařích líbí nejvíc? Že i když se neznají a potkají se na procházce, vždy se pozdraví. To je pěkný zvyk.

Uvědomuji si, že vlastnictví psa je o zodpovědnosti vůči okolí. Vůbec nejde jen o uklízení exkrementů, ale také o to mít svého psa pevně pod kontrolou. Je to bezpečnější pro psa, ale také ohleduplné k okolí.

Proto jsem také velmi ráda, že v Praze 8 vzniklo tolik psích luk a hřišť, kde si my pejskaři můžeme pohrát se svými miláčky do sytosti bez obav, že bychom někoho obtěžovali.

Jsou lidé, kteří psy nemají příliš v lásce. Ty asi při vycházce neuklidníme zvoláním: „Nebojte se, on je hodný, klidně si ho můžete pohladit.“ Nemají žádnou povinnost chápat majitele v jeho zálibě. Respektujme je. Respektujme se navzájem.