„Budoucnost je v terénních službách pro seniory,“ říká místostarostka Vladimíra Ludková
Ale no tak (smích), byť přiznávám, že je mi často podsouváno, že se starám v Praze 8 pouze o seniory, ale není to tak. Pravda je, že v Praze 8 zřizujeme dvě velké organizace (SOS Praha 8 a Gerontologické centrum), které se právě na seniory zaměřují. Tyto dvě organizace patří dlouhodobě do mé gesce. Na druhou stranu, jiní mě přezdívají sociální pracovnice z radnice, což je mi velmi milé. Je to moje profese. A ač nemám přístup k citlivým údajům jako naši sociální pracovníci, lidé se na mě obrací se svými příběhy. Někdy pomoci umím, někdy to bohužel nejde. Žádný příběh však u mě nezůstane bez odezvy.
Když zůstaneme u seniorů, proměnila se péče v této oblasti?
Samozřejmě. Pryč je naštěstí doba budování velkých domovů pro seniory. Ty jsou možná ekonomicky výhodné, ale i v nich může člověk pocítit osamělost. Budoucnost je v dostupných terénních službách, které vám umožní zůstat doma, ve svém, pokud chcete.
Ale ne každý může ve stáří zůstat ve vlastní domácnosti…
Žít svůj život tak, jak chceme sami a ne podle pravidel například zmíněného domova seniorů, zachovat si svoje soukromí, svého pohodlného ušáka, své rituály, třeba dlouhé vyspávání, nemluvě o samostatnosti a nezávislosti na druhých, je od určitého věku přáním nás všech. Mrzí mě, když je za stěhováním do pobytové služby nedostatečná kapacita terénních služeb. Samozřejmě přicházejí takové zdravotní komplikace, kdy nejbližší rodina přes veškerou vlastní snahu a pomoc profesionálních služeb již péči nezvládne zajistit. Pak je na místě volit pobytovou službu. A je to naprosto v pořádku.
A vozí tedy pečovatelská služba stále obědy?
Slovem obědy jste vyjádřil, jak pečovatelskou službu vnímá často veřejnost. Ale naštěstí pryč je doba, kdy paní pečovatelka byla ta, která nosila pouze kastrůlky, v tom horším případě je nechala bez kontaktu se seniorem na prahu jeho dveří. Moderní pečovatelská služba umí pečovat 7/24, a to i o klienta s velkou potřebou dopomoci. A právě v tom je její poslání, tam směřuji i pečovatelskou službu v Praze 8. Ruku na srdce, chceme, aby nám profesionální pečovatelka pomohla několikrát denně s hygienou rodičů, nebo jim raději vytřela podlahu? Protože pokud se bude paní pečovatelka věnovat úklidu, který skutečně, zejména ve velkém městě, lze nahradit jinou veřejně dostupnou službou, nezbyde jí čas na tu péči, která prodlužuje pobyt v pohodlí vlastního domova. Napříč v České republice jde proces transformace pečovatelské služby směrem k její pečovatelské podobě. Samozřejmě vždy je na místě velmi uvážlivé vyhodnocování celého kontextu. Pokud rodina žije mnoho kilometrů za Prahou, je na místě nabídnout větší šíři úkonů, než pokud rodina bydlí přes ulici a do péče, třeba do přinesení nákupů, se může zapojit. Ale bohužel často se setkáváme s velmi komplikovanými rodinnými vztahy, které vstupuji do celé komunikace.
Co čeká pečovatelskou službu Prahy 8 v nejbližší době?
Od září je to nové fungování do 21.00 hodin po celý týden včetně víkendů. Ještě nedávno fungovala do 16.00 hodin, a ač se to nezdá, tento posun byl organizačně velmi náročný.
Vy sama se jako dobrovolník zapojujete do práce se seniory. Můžete to přiblížit?
Před 13 lety jsem založila centra aktivizačních programů pro seniory, kam týdně zavítají desítky návštěvníků na nejrůznější programy vedené dobrovolníky. CAPy, jak jim říkáme, jsou naprostý unikát, troufám si tvrdit, že v celé republice nenajdete podobné. Já se zapojuji s tvořením, od září pak s reminiscenčními aktivitami, neboť jsem si dodělala potřebné vzdělání. Už dlouho jsem po práci se vzpomínkami pokukovala. A CAPy stále rostou, již na podzim představíme novou karlínskou pobočku, rozšiřujeme domácí aktivizaci, kdy naše pracovnice chodí za seniory domů, pokud oni sami za námi nemohou. Moc se těším na všechen ten poprázdninový čas.